Week 14 THE CROSSING

17/8/22 - 23/8/22

Bye bye Sydney

Opustili jsme Coffs a vydali se na cestu směr Sydney. 

Naší první zastávkou byl Port Stephens. Na návštěvu Johnsonových jsme se těšili všichni. Scotty je Benjiho nejlepší kamarád a tak se snažíme se s nimi vidět, i kdyby jen na chvilku. Já si vždycky ráda popovídám s jeho ženou Karley a Charlinka se na Arla těšila už týdny dopředu. Je o necelý rok starší a tak k němu Charlie vzhlíží jako k tomu rychlejšímu, většímu a silnějšímu.

Děti si prohrály, dospěláci pokecali a návštěva nám utekla až moc rychle. 

Naše tour de friends pokračovala v Sydney. K Danovi a Avě jsme přijeli tak akorát na šlofíka. Jejich syn Willem už spal a tak jsem dala spát i Charlinku. Ráno se probudila trochu nachlazená, a tak odpadla celkem rychle a bez protestů.

Probudila se ale s hrozným kašlem. Zněl jinak, tak štěkavě, a nemohla se po něm pořádně nadechnout. 

Protože jsme měli další den letět, nechtěli jsme nic nechat náhodě a tak jsme ji rychle vzali na respirační kliniku. Verdikt pana doktora byl krup. Nasadil jí dvě dávky steroidů a řekl, ať ještě přijdeme další den ráno před odletem. 

Aby Charlie nenakazila Willa, radši jsme zarezervovali hotel poblíž kliniky, a jen se s nimi sešli na procházku a večeři. 

Ráno check out, klinika, vrátit auto zpátky do půjčovny a před obědem už jsme byli na letišti.

Tak nervózní, jako jsem byla to ráno, jsem snad naposledy byla před státnicemi na právech. Nemohla jsem přestat myslet na všechna co kdyby. Co když se začne z toho kašle dusit, 14 hodin v letadle je tak dlouhá doba!

Let byl nakonec OK, přestože byl plný a tak jsme se moc nevyspali. Charlinka skoro nekašlala a půl cesty prospala. Uf, to byla úleva, když jsme přistáli.

Na jednu noc jsme měli hotel přímo na letišti. Odpadli jsme na chvíli hned po obědě a večer šli spát asi v 10. 

Charlie se ale v 11 probudila a na další 3 hodiny nemohla zabrat. Ráno jsme ji zase nemohli vzbudit. Ach jo, ten časový posun semele i zdravého dospěláka. Co má říkat nemocné mimčo!

V pátek ráno pro nás přijel uber. Charlinka a já jsme vzaly všechna naše zavazadla do obchodního centra a čekaly a čekaly. Taťka jel mezitím koupit auto. 

Včera uprostřed noci jsme s Charlie vymyslely, že se bude jmenovat Fredie.

Za dvě hodiny přijel Benji, převedli papíry, zaplatil kupní cenu a zařídil pojistku. Za další 2 hodiny jsme už seděli v našem novém domečku na kolech. 

Je to Ford z roku 1992 (jako Benji) a interiér tomu odpovídá, ale má málo najeto a šlape hezky. Snad se nám za ty dva měsíce nerozpadne!

K Lucince a Shanovi jsme se tak nastěhovali už v pátek odpoledne a to v pěkně bídném stavu. Charlie měla horečku, kašel a obří rýmu. Benji měl kašel a já ucpaný nos. To jsou hosti!

Příští čtyři dny byly těžké. Zkusím to popsat v bodech a za každou negativní chvilku dát i něco, co bylo fajn. Když se totiž sere (s prominutím), je občas jednoduché zapomenou na ty pozitivní momenty. 

Charlince přišel výsledek testu ze Sydney - Covid negativní ale Respirační virus pozitivní. Na to jsme nepotřebovali test, to dítě je momentálně chodící kašel a rýma.

Jedno odpoledne jsme v lese u domku viděli medvědici se třemi medvíďaty.

V autě nefunguje ani klimatizace, ani lednička. Prodávající tvrdili, že to jede. My si to nezkontrolovali. Lekce zase.

Slow food cycle - Lu a Shane nám sehnali kola a pro Charlie sedačku. Farmáři, pivovarníci a nejrůznější další prodejci připravili stánky u cesty a cyklisti jeli, hodovali, jeli, hodovali, jeli … Zúčastnil se snad každý v okolí, přes 3000 lidí, a to se nepočítaly děti!

Benji marně obvolal asi 15 opraven v okolí. Buď klimatizace a ledničky nedělají, a nebo je čekací lhůta přes 3 týdny. A tady je zrovna každý den 35 stupňů!!! Nevím, co si s tou plechovkou počneme!

Šli jsme si skočit do Gates Lake. Ta příroda je tady neuvěřitelná. Za každým rohem to vypadá jako z pohlednice.

Museli jsme Charlinku jeden večer vzít na pohotovost. Zase se ji vrátil krup a měla dost strašidelný záchvat kašle uprostřed noci, nemohla se ani pořádně nadechnout. Dali jí další steroidy a my za to dostali účet 1150 CAD!!! Snad nám něco dá pojišťovna zpátky.

Další den večer jsme ji museli vzít do nemocnice znovu. Měla další záchvat, a moje nervozita přetekla únosnou hranici. Prostě jsem s ní chtěla sedět před pohotovostí přes noc, kdyby náhodou. Od čeho máme domek na kolech! Nakonec jsme s ní museli dovnitř. Po steroidech jí dali ještě i adrenalin v takové rozprašovací masce. Pozitivní vzpomínka to je, protože nám hodný pan doktor tentokrát odpustil poplatek a Charlinka pak spala celou noc! I já jsem se cítila o dost klidnější. Konečně to snad začíná ustupovat!!!

Dinner with Arlo

Walk with Will 

First meal in Canada

Hello Fredie

Gates Lake

In her element 

Lucy's and Shane's cottage in the woods

Slow food cycle

Cookie stand - Charlie approved

Farm visit

With auntie Lucy learning some important life skills

Our little patient taking her own temperature

We left Coffs and made our way towards Sydney. Our first stop was Port Stephens. We were all looking forward to visit the Johnsons'. Scotty is Benji's best friend so we try to see them, even if only for a little while. I always enjoy chatting with his wife Karley, and Charlinka had been looking forward to seeing Arlo for weeks. He is nearly one year older, so Charlie looks up to him as the faster, bigger and stronger one.

The children played, the adults chatted, and our visit went by too quickly.

Our tour de friends continued in Sydney. We came to Dane and Ava just in time for Charlies  nap. Their son Willem was already asleep, so I put Charlie to sleep too. She woke up in the morning with a bit of a cold, so she passed out quite quickly and without protest.

An hour later she woke up with a terrible cough. It sounded different, so barky, and she couldn't catch a breath properly. Since we had to fly the next day, we didn't want to leave anything to chance, and quickly took her to the respiratory clinic. The doctor's verdict was croup. He put her on two doses of steroids and told us to come back the next morning before the flight.

So that Charlie wouldn't infect Will, we played it safe and booked a hotel near the clinic and just meet them for a walk and dinner.

We checked out in the morning, went to the clinic, returned the rental car and before lunch we were at the airport.

I was so nervous that morning.  Last time I felt like this was perhaps the day of my law school finals. I couldn't stop thinking about all the what ifs. What if she gets another coughing fit, 14 hours on a plane is such a long time!

The flight was OK in the end, although it was full and we didn't get much sleep. Charlinka barely coughed and slept half of the flight. Phew, what a relief when we landed.

We had a hotel booked right at the airport for one night. We napped for a while right after lunch and went to bed at about 10. But Charlie woke up at 11 and couldn't sleep for the next 3 hours. The jet lag is hard even for a healthy adult, a sick toddler had no chance.

An uber came to pick us up on Friday morning. Charlinka and I took all our luggage to the mall and waited and waited. Dad went to buy a car in the meantime. 

Yesterday in the middle of the night, Charlie and I came up with a name Fredie.

In two hours, Benji arrived, they transferred the papers, paid the purchase price and secured the insurance. In another 2 hours we were already sitting in our new house on wheels. 

It's a 1992 Ford (Benji's year) and the interior matches it, but it has low mileage and runs nice. Let's hope it doesn't fall apart for the next two months!

That afternoon we rocked up to Lucy's and Shane's in a pretty miserable state. Charlie had a fever, a cough and her nose was running non stop. Benji had a cough and I had a stuffy nose. Dream guests!

The next four days were difficult. I'll try to describe it in points and give something that was good for each negative memory. Because when times are hard, it's sometimes easy to forget the positive moments.

Charlie received the test result from Sydney - Covid negative but Respiratory virus positive. We didn't need a test for that, the kid is a walking cold right now.

One afternoon we saw a bear with three cubs in the woods near the house.

Neither the air conditioning nor the refrigerator work in the car. The sellers claimed it was working. We didn't check it. Lesson learned.

Slow food cycle - Lu and Shane got us bikes and a seat for Charlie. Farmers, brewers and various other vendors set up stands along the road and the cyclists rode, feasted, rode, feasted, rode... Almost everyone in the area participated, over 3000 people, and they didn't count the children!

Benji called about 15 repair shops in the area to no avail. Either they don't do air conditioners and refrigerators, or the waiting period is over 3 weeks. And it's 35 degrees here every day!!! I don't know what we'll do with that hot tin!

We went for a quick swim in Gates Lake. The nature here is incredible. It looks like a postcard around every corner.

We had to take Charlinka to the emergency room one evening. The croup came back again and she had a pretty scary coughing fit in the middle of the night, she couldn't even catch her breath properly. They gave her more steroids and we got a bill for 1150 CAD!!! Hopefully the insurance company will give us something back.

The next evening we had to take her to the ER again. She had another fit, and I couldn't take it anymore. I just wanted to sit outside the emergency room with her overnight, just in case. We have a house on wheels, so why not! In the end we had to go inside with her. After the steroids, they also gave her nebuliser. It's a positive memory, because the doctor forgave us the fee this time and Charlinka slept the whole night! I also felt a lot calmer. 

Hopefully she'll start getting better soon!