Week 12 SEA LIONS

3/8/22 - 9/8/22

Tento týden jsme začali na poloostrově Peron. Protože se hodně ochladilo a dost i pršelo, schovali jsme se v hotelu ve městě Denham. 

Na dvě noci jsme si užili luxusu teplé sprchy a velké postele. Všimla jsem si, že jsme všichni mnohem spokojenější pokaždé, když spíme v hotelu. 

Kempování v autě je dobrodružství, každý den se člověk může probudit s jiným výhledem a dny se jen málokdy podobají jeden druhému. Nic ale není zadarmo a pohodlí člověku po čase začne chybět. Obzvláště, když se venku začne ochlazovat nebo dokonce prší. 

Shodli jsme se, že je pro nás ideální to střídat a alespoň jednu či dvě noci v týdnu si dát od autíčka pauzu.

Díky tomu, že auto nezapustilo kořeny někde v kempu, mohli jsme si poloostrov hezky projet. 

Navštívili jsme stromatolity v Shark Bay. Jsou to vápnité usazeniny staré až 3,5 miliard let, které patřily mezi první fotosyntetizující organismy a díky nim se naše atmosféra obohatila kyslíkem! Díky měkkém vlažnému moři které je dvakrát slanější, než je normální mořská voda, tady mají ideální podmínky. 

Na skok jsme zastavili v Shell Beach, pláži známé tím, že má místo písku mušle.

Také jsme zajeli do Monkey Mia pozdravit delfíny. Každé ráno tam připlouvají až ke břehu, a i my jsme měli štěstí. 

Na jednu noc jsme se zastavili také v Kalbarri. Byla to poslední noc v našem autě na příští tři měsíce. Doufala jsem, že se s Frankie rozloučíme hezky romanticky, někde s výhledem. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než karavan park. Ale na přenocování dobrý. 

Ráno jsme hned po sprše přijeli k asi 500m vzdálenému dětskému hřišti na pláži.

Zatímco já jsem si pila kafe a užívala si východ slunce, Benji vzal Charlinku na hřiště. Když dojde na dětská hřiště, Beník je ve svém živlu. Jezdí s Charlie na velkých skluzavkách, na které by se sama bála a vyleze s ní až na vrchol každé atrakce, na kterou si ukáže. Je mu při tom úplně jedno, že je často jediný rodič, který se houpe a klouže v parku plném dětí. Miluju to!

Další zastávkou byla rybářská vesnička Jurien Bay. Hlavním lákadlem, za kterým sem většina turistů jezdí, jsou lachtani. Mají je i v symbolu města.

My jsme jeli na ranní potápění se společností Turquoise Safaris. Věděla jsem, že budou skvělí, už když jsem to před týdny rezervovala. Na stránkách píšou, že děti od 2 let nahoru platí stejně, jako dospěláci. Na telefonu mi však řekli, že vůbec nevadí, že má Charlinka už skoro 2,5. Že nám ji vezmou zdarma.

Z přístavu jsme vyjížděli už v 7:30. V Austrálii je teď zima, ráno jsou teploty tak kolem 10°C a voda má cca 20°C. Dostali jsme neopreny a po 15 minutách plavby jsme byli na místě. 

Na lodi nás bylo jen 10, my s Benjim jsme se navíc museli vystřídat. Jeden vždy zůstal na lodi s Charlinkou. 

Potápění s divokými lachtany byl tak silný zážitek, že si to určitě brzo zopakujeme. Lachtani jsou jako štěňátka, ve vodě si hráli jak spolu, tak i s námi, potápěči. Dělali otočky, skákali nad vodní hladinu a dokonce si dávali pusinky.

Taky jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o lachtanech. Věděli jste, že lachtany od tuleně poznáte podle uší? Lachtan je má, tuleň má jen dírky. 

Hodina utekla jako nic, klidně bych tam vydržela déle! Zimu jsme všichni pocítili, až když jsme vylezli z vody. Posádka pro nás ale měla připravený horký čaj a čokoládu a v 10 už jsme byli zpátky v přístavu.

Po pár dnech v Jurien Bay nás čekal poslední úsek cesty. Dvoumilionové město Perth je hlavním městem Západní Austrálie. Cesta utekla rychleji, než jsme čekali. 

Protože dost pršelo, užívali jsme si hlavně vyhřívaný hotelový bazén. Ve středu jsme se konečně prošli po městě a vzali Charlie do dětského parku. 

Ještě jsme zajistili parkoviště pro Frankie na příští tři měsíce a dobalili krabice na cestu. Kufry se do auta nevlezly, a tak jsme do Sydney letěli s papírovými krabicemi! 

No co, alespoň si je na pásu ve výdeji zavazadel hned poznáme! 

Boardwalk over the stromatolites was damaged by cyclone Seroja

Stromatolites at Shark bay

Shell beach

Dolphins at Monkey Mia

Kalbarri

Pink lake - Hutt lagoon

on the boat

the sea lion island

Drone view of our dive

flying puppy

Jurien bay beach

Green head near Jurien bay

Green head

love letter

Pinnacles desert in Nambung NP

Exploring the streets of Perth 

Lunch with beautiful Bella

Perth hotel

Saying goodbye to our sourdough starter Breadly

This week we started on the Peron Peninsula. As it got very cold and rained a lot, we took shelter in a hotel in the town of Denham.

We enjoyed the luxury of a hot shower and a large bed for two nights. I have noticed the increased happiness of our crew every time we sleep in a hotel.

Car camping is an adventure, you can wake up to a different view every day and the days are rarely the same. But every coin has two sides, and one begins to miss comfort after a while. Especially when it starts to get cold or even rainy outside.

We agreed that it would be ideal for us to alternate it and take a break from the car at least one or two nights a week.

Thanks to the fact that the car wasn't set up in the campsite, we were able to drive around the peninsula and explore.

We visited the stromatolites in Shark Bay. They are the oldest known living fossils dating back over 3 billion years. They were among the first photosynthesising organisms and thanks to them our atmosphere was enriched with oxygen! The shallow warm sea, which is twice as salty here compared to open ocean, are ideal conditions for stromatolites.

We quickly stopped at Shell Beach, a beach known for having shells instead of sand.

We also drove to Monkey Mia to say hello to the dolphins. They swim right up to the shore there every morning, and we were lucky to watch a big pod of them.

On the way down we broke the trip in Kalbarri for one night. It was the last night in our car for the next three months. I was hoping that we would say goodbye to Frankie in a nice, romantic way, somewhere with a view. In the end, we were left with nothing but a caravan park. It had to do.

In the morning, immediately after the shower, we drove to the children's playground on the beach, about 500 meters from the caravan park.

While I was drinking coffee and enjoying the sunrise, Benji took Charlinka to the playground. When it comes to playgrounds, Beník is in his element. He rides with Charlie on big slides that she would be afraid to go on herself and climbs with her to the top of every attraction she points to. He doesn't care at all that he is often the only parent swinging and sliding in a park full of children. I love it!

Next stop was the fishing village of Jurien Bay. The main attraction for which most tourists come here are sea lions. They also have them in the symbol of the city.

We went on a morning diving trip with Turquoise Safaris. I knew this company was going to be great when I booked it weeks ago. On the website, they say that children from 2 years old and up pay the same as adults. However, they told me on the phone that it doesn't matter at all that Charlinka is almost 2.5. That they will take her free of charge.

We left the port at 7:30 am. It's winter in Australia now, the temperature in the morning is around 10 °C and the water is about 20 °C. They gave us wetsuits and after 15 minutes we were there.

There were only 10 of us on the boat. Benji and I took turns, one always stayed on the boat with Charlinka.

Diving with wild sea lions was such a powerful experience that we already know we will do it again soon. Sea lions are like puppies, so playful and curious. They spun, jumped above the surface of the water and even gave each other kisses.

We also learned a lot of interesting facts about sea lions. Did you know that you can recognise sea lions from seals by their ears? The sea lion has visible ears, the seal doesn't.

The hour flew by like nothing, I could have easily stayed there longer! We all felt the winter only when we got out of the water. But the crew had prepared hot tea and chocolate for us and by 10 am we were back at the port.

After a few days in Jurien Bay, the last leg of the journey awaited us. Perth, a city of two million people, is the capital of Western Australia. The trip went faster than we expected.

Because it rained a lot, we mainly enjoyed the heated hotel pool. On Wednesday we finally walked around the town and took Charlie to the children's park.

We also secured parking for Frankie for the next three months and packed the boxes for the trip. The suitcases didn't fit in the car, so we will fly to Sydney with paper boxes!

Oh well, at least we can recognise them at the baggage claim!